"Architektura je zkamenělá hudba." Tato věta německého spisovatele Goetha (1749-1832) vystihuje jednu ze základních funkcí architektury: vytvářet umění, ale jiný druh umění, kde jsou cihly a cement surovinou.

Slovo "architektura" pochází ze spojení řeckých slov "arché", což znamená první nebo hlavní, a "tékton", což znamená stavba.

V současnosti lze architekturu definovat jako vztah člověka a prostoru, respektive způsob, jakým zasahuje do prostředí vytvářením příznivých estetických a funkčních podmínek pro bydlení, užívání a organizaci prostředí.

Už vidíte, že dnešní příspěvek je celý věnován této starobylé formě umění, že? Pak vás zveme, abyste se s námi vydali na tento příspěvek a dozvěděli se více o architektuře a celé její historii, objevili více o tomto uměleckém způsobu stavění a bydlení, který formoval naši historii v minulosti, vede naše životy v současnosti a již nyní naznačuje základy pro budoucnost.budoucnost. Přijďte se podívat:

Stručná historie architektury a koncepce

Architektura je druh výtvarného umění, který je lidstvu znám po tisíciletí a v současné době je přítomen v životě každého obyvatele této nádherné modré planety. Architektura utváří život nás všech. Je zodpovědná za vytváření prostor - veřejných i soukromých -, které jsou schopny spojit zároveň funkčnost, estetiku a pohodlí.

Nelze přesně říci, kdy a kde se architektura v dějinách lidstva objevila, ale již od pravěku lze pozorovat snahu člověka utvářet prostor, v němž žije, aby se cítil bezpečněji a pohodlněji.

V počátcích architektury byla základní surovinou pro stavbu budov hlína, voda a slunce: tři ingredience potřebné k výrobě surových cihel, které se používají dodnes, zejména nyní, kdy se v architektuře prosazuje trend trvale udržitelného rozvoje. Nejstarší známé cihlové domy pocházejí z doby 7000 let př. n. l. z oblasti mezi Blízkým východem a Střední Asií. Kromě hlíny byly v nich takéke stavbě se často používal také kámen a dřevo.

Starověká architektura však nebyla jen o domech; ve skutečnosti se do dnešních dnů dochovala velká část chrámů, hrobek a paláců postavených především k uctívání bohů. V tomto ohledu šly architektura a religiozita odedávna ruku v ruce.

Architektura ve starověkém světě

Architektura se vyvíjí spolu s lidstvem, a to jak z hlediska technologie, tak z hlediska sociálních a kulturních aspektů. Velká architektonická díla minulosti vypovídají o člověku, jeho způsobu života, víře a způsobu života ve společnosti. Seznamte se se třemi hlavními civilizacemi, které vynikaly v architektuře a dodnes slouží jako inspirace:

Egypťané

Egyptská civilizace vznikla asi čtyři tisíce let před Kristem politickým sjednocením národů obývajících řeku Nil. Egyptská architektura se stejně jako architektura prehistorických národů vyznačovala velkými chrámy bohů a také slavnými hrobkami faraonů.

Byli to Egypťané, kdo vyvinul techniku stavění z kamenů, protože hliněné cihly pro ně nepředstavovaly trvanlivý materiál, což bylo v rozporu s myšlením tohoto národa, který věřil v ideu věčného a neměnného.

Jedním z největších přínosů Egypťanů v architektuře však bylo použití dřevěného kování pro skládání kamenů, díky němuž nebylo nutné používat tmel k jejich spojení. Díky této technice bylo možné stavět obrovské kamenné chrámy s velmi těžkými střechami. Pyramidy jsou dodnes ukázkou síly egyptské architektury a vynalézavosti.

Řekové

Řecká architektura je dodnes známá jako klasická architektura. Řecké stavby byly matematicky dokonalé. Přestože většina jejich děl měla náboženský motiv, Řekové byli mistry racionality. Vše, co stavěli, bylo založeno na výpočtech, pravidlech, proporcích a perspektivě.

Mramor byl hlavním materiálem řeckých staveb a používal se podobně jako egyptská technika tesání. Řecké chrámy a města přežily věky a dnes se staly předmětem uznání těch, kteří obdivují krásu a historii architektury.

Římané

Římané byli silně ovlivněni Řeky, ale přinesli do architektury odlišnost: oblouky. Římská architektura se vyznačuje chrámy, památníky, sochami a oblouky inspirovanými praktickým a válečnickým duchem Římanů. Zájem o krásu však nebyl zavržen, takovým důkazem je Koloseum a Vítězný oblouk.

Římané také museli přizpůsobit své stavební materiály realitě místa, které obývali. Byli to oni, kdo vytvořil stavební techniku, při níž se mísí sopečný písek s vápencem a lámanými dlaždicemi.

Z této směsi, která je příbuzná cementu, byla postavena například kopule Pantheonu, monumentální dílo vysoké 43,2 metru bez jediného podpěrného pilíře.

Architektonické styly

V průběhu staletí se architektura upevnila jako umění a získala své vlastní styly, stejně jako je tomu ve výtvarném umění a hudbě. Níže se podívejte na hlavní architektonické styly:

Klasický styl

Klasický styl původně označuje všechny stavby inspirované řecko-římskými architektonickými tradicemi, tj. symetrií, pevností, použitím pevných a strukturovaných materiálů, jako je mramor a kámen.

Klasická architektura se vyznačuje také střízlivými, luxusními a funkčními stavbami, jejichž hlavním znakem je člověk a jeho společenské vztahy.

Středověký styl

Architektura středověku zahrnuje deset století dějin, od 5. do 15. století. V tomto období vznikly jedinečné a nezaměnitelné styly, jako je gotika, románský sloh a byzantský sloh. Tyto styly mají společnou křesťanskou inspiraci, protože stavební úsilí se v celém období soustředilo na katedrály a kostely.

Jedním z největších symbolů gotického slohu je katedrála Notre Dame v Paříži, postavená v letech 1163-1250. Gigantické kostely se špičatými věžemi byly pokusem člověka dotknout se nebes a navázat kontakt s božstvím.

Zcela jinak než například v klasické architektuře, která měla za hlavní inspiraci člověka a jeho společensko-politické vztahy, a to i u děl zaměřených na bohy.

Renesanční styl

Renesanční sloh vznikl brzy po středověku, koncem 14. až v polovině 16. století, a šel proti všemu, co bylo do té doby zavedeno. Člověk, rozum a antropocentrismus, tedy myšlenka, že člověk je středem všeho, jsou hlavními znaky tohoto slohu. V této době se autor díla opět podepisoval pod svůj výtvor - což se ve středověku nedělo.Významnými osobnostmi tohoto období jsou dodnes obdivovaní Rafael a Leonardo da Vinci, ale hlavními jmény renesanční architektury jsou Vignola, Alberti, Brunelleschi a Michelangelo.

Perspektiva a design se staly charakteristickými znaky architektonických projektů tohoto období, přičemž nejznámějšími díly renesance jsou kupole baziliky svatého Petra v Římě a kupole v italské Florencii.

Moderní styl

Navzdory označení "moderní" není moderní architektura až tak aktuální. Tento styl ovládl architekturu na počátku 20. století a zcela se rozešel s předchozími styly. Tentokrát nejsou hlavními vrcholy architektury chrámy, katedrály nebo kostely, ale gigantické budovy a mrakodrapy jako označení nového životního stylu člověka 20. století.

Moderní architektura se vyznačuje především funkčností, již žádné ozdoby a díla s přehnanými dekoracemi. Mottem tohoto stylu jsou přímé linie a jednoduchost. Moderní styl si také cení pojmů, jako je socializace, integrace a soužití, proto se velmi často setkáváme s moderními díly s širokými rozpětími a volnými plochami.

Dalším výrazným znakem moderní architektury jsou díla s udržitelným a ekologickým pojetím, trendy, které by se měly stát trvalými, příkladem je "30 St Mary Axe", budova v Londýně vysoká 180 metrů, která má poloviční spotřebu energie než běžná budova.

Bauhaus, německá škola založená v roce 1919, byla průkopníkem modernismu v architektuře a dodnes ovlivňuje architekty a umělce po celém světě.

Současný styl

Současná architektura zahrnuje poslední desetiletí dvacátého století a pokračuje až do současnosti. Tento architektonický styl se vyznačuje dvěma různými proudy: jeden si přivlastňuje modernistické koncepty a předkládá reinterpretace a nové návrhy založené na tom, co již bylo vymyšleno. Druhý proud dekonstruuje celé moderní hnutí a navrhuje něco zcela nového, tímto způsobem imyšlení o architektuře se začalo označovat jako dekonstruktivistická architektura.

Faktem je, že současná architektura je stále v plenkách a její hlavní představitelé, jako je Frank Gehry, jsou kritizováni i členy současného hnutí.

Hlavními znaky moderní architektury jsou nepravidelné, narušené a roztříštěné tvary, stejně jako organické formy a silný apel na používání udržitelných a ekologických technik a materiálů. Zelená architektura je vlastně jednou z hlavních odnoží současné architektury.

Ať už je architektura moderní, romantická nebo klasická, je odkazem lidstva této planetě. Architektura, která je základem harmoničtějšího a plnohodnotnějšího života, je stále důležitější pro podporu udržitelnějšího a ekologičtějšího světa a činí z člověka nejen pouhého obyvatele prostoru, v němž žije, ale i vědomou a odpovědnou bytost za planetu, kterou obývá.architektura se pak stává klíčem k této rovnováze.